Barikáda na Smetanově nábřeží

„Barikády! Kolik hrdinství, kolik statečnosti, sebeobětování a bratrské svornosti vyrostlo a zrodilo se na těchto nezvyklých stavbách!“ Ladislav Matěj Pařízek, A lid povstal, Aventinum, Praha, 1945. Cit. podle: Tomáš Jakl, Barikády a bojiště Pražského povstání, Paseka, Praha, 2014, s. 17, 19.

První z početných pražských barikád začaly vznikat spontánně již v první den povstání 5. května 1945. Impulsem pro systematickou výstavbu se pak staly výzvy Vojenského velitelství Velké Prahy „Bartoš“, České národní rady (odbojový orgán sdružující domácí odbojové organizace) a rozhlasového vysílání. Rozhlas dokonce začal vysílat konkrétní instrukce, jak by měla stavba barikád vypadat. Dle šetření Národního výboru provedeného po válce vyrostlo během Pražského povstání v hlavním městě až 1583 barikád a zátarasů, pozdější výzkum zjistil údaje dokonce o více než 2000 barikádách.Tomáš Jakl, Barikády a bojiště Pražského povstání, Paseka, Praha, 2014, s. 22.

Na výstavbě barikád se podílely desetitisíce Pražanů, včetně žen, dětí a starých lidí. Byly budovány z různých materiálů, jež byly zrovna k dispozici: nejčastěji z dlažebních kostek – použito bylo až 254 km2 dlažby, ale i tramvajové a vlakové soupravy, auta, povozy, popelnice, zábradlí, kandelábry, stromy, nábytek a podobně.Stanislav Kokoška, Praha v květnu 1945. Historie jednoho povstání, Nakladatelství Lidové noviny, Praha, 2005, s. 140. Stavěly se především na strategicky důležitějších místech (mosty, křižovatky), kde čeští povstalci očekávali nápor nacistických vojsk, stahujících se z východních částí našeho území. Měly zpomalit postup německých jednotek a poskytnout jejich obráncům čas a krytý prostor k palbě na protivníka.

Po porážce nacistů byli k účasti na rozebírání barikád nuceni němečtí obyvatelé, kteří v Praze zůstali. V poválečném umění a literatuře se motiv barikád stal hojně užívaným a je jedním z nejznámějších symbolů, vztahujícím se ke květnovým událostem roku 1945. 

Barikáda na fotografii, přesněji její zbytky v průběhu úklidových prací, je jediný příklad tohoto motivu, který Sudek zachytil. Probíhala původně paralelně s mostem Legií napříč Smetanovým nábřežím u hrany Lažanského paláce.K barikádám Prahy 1 blíže Stanislava Rumlová, Barikády v pražském květnovém povstání, in: Staletá Praha XIX. Praha bojující, 1989 , s. 57 (55–85), obr. na s. 64. Fotografie zachycuje lavičku na nábřeží a průhled k Pražskému hradu s Lichtenštejnským palácem a Kampou v prostředním plánu snímku. Sudek k zachycení této barikády použil negativ středního formátu (8 x 8 cm), které se v celém souboru dochovaly pouze čtyři.