Skladiště kovů na Maninách

Na prostranství pod Libeňským mostem, na překladišti u železniční tratě na Maninách v Holešovickém přístavu, vznikla roku 1942 sběrna, v níž se shromažďovaly rekvírované kovy, především zvony kostelů z celého protektorátu, ale také pomníky, pamětní desky či kovové součásti budov.Srov. fond Zdeněk Wirth, oddělení dokumentace, Ústav dějin umění AV ČR v. v. i., sign. W-A-66. V létě roku 1942 z tohoto místa transportovalo pět plavidel téměř deset tisíc zvonů o celkové hmotnosti přes milión a půl tun do Německa. Zvony převezené z Prahy nacisté tavili, většinou v severoněmeckých hutích. Důvodem byl bronz obsažený ve slitině, využitelný pro válečný průmysl. Samotný přesun zvonů se odehrával v gesci Říšského úřadu pro železo a kovy.Jiří Padevět, Průvodce protektorátní Prahou. Místa – události – lidé, Academia, Praha, 2013, s. 631. Podle odhadů bylo během druhé světové války v Třetí říši a v okupovaných zemích nenávratně zničeno zhruba 90 000 zvonů.http://www.abendblatt.de/meinung/article206879087/Erinnerung-an-Hamburgs-Glockenfriedhof.html (vyhledáno 15. 7. 2017). Podle historika umění Zdeňka Wirtha bylo z 12 500 nasbíraných zvonů do Hamburku odvezeno 10 316, z toho 245 pražských.Zdeněk Wirth – Josef Sudek, Pražský kalendář 1946. Kulturní ztráty Prahy 1939–1945, Nakladatelství V. Poláčka, Praha, 1945, nepag. Koncem roku 1942 byl říční odvoz zvonů z protektorátu přerušen a v holešovickém přístavišti bylo podle údajů tohoto historika zanecháno 2 184 zvonů. Kromě zvonů zde byly za stejným účelem shromažďovány i kovové sochy, reliéfy, či pamětní desky.Zdeněk Wirth – Josef Sudek, Pražský kalendář 1946. Kulturní ztráty Prahy 1939–1945, Nakladatelství V. Poláčka, Praha, 1945, nepag.

Zdeněk Wirth po válce situaci zachráněných kovů na Maninách popsal v předmluvě Pražského kalendáře na rok 1946, který doprovodily právě Sudkovy fotografie: „Nejkrásnější výsledek měla obětavá činnost některých vlastenců, jimž bylo nařízeno provádění odvozu rekvírovaných kovových předmětů ze hřbitova zvonů a bronzových plastik na Maninách do sléváren v severním Německu. Plukovníci Fr. a Vlad. Procházkovi a správce skladu Josef Ptáčník zachránili tak 2184 zvony kategorie B a C, z nichž i 287 pražských a většinu bronzových pomníkových sousoší i soch, bust, desek a plaket. […] Bylo radostným překvapením pro celou veřejnost, když po pražské revoluci vyšlo najevo, že jsou zachována v definitivních bronzových odlitcích vzácná sochařská díla jako Myslbekův Rieger, Suchardův Palacký […] Štursův Svatopluk Čech a Masaryk […] Myslbekovo poprsí Palackého […] Vedle bronzových ušly také zničení i kamenné plastiky; své místo zaujme tak zase Šalounův rabbi Löw, Palacký Suchardův […].“Zdeněk Wirth – Josef Sudek, Pražský kalendář 1946. Kulturní ztráty Prahy 1939–1945, Nakladatelství V. Poláčka, Praha, 1945, nepag.

Zvláště sochám, například pomníku Františku Palackému od Stanislava Suchardy, věnoval Sudek při své fotografické kampani z Manin podle dochovaných negativů největší zájem. K rozebrání tohoto pomníku mělo dojít v roce 1942 na základě rozhodnutí okupační správy z předchozího roku.Kateřina Kuthanová – Hana Svatošová, eds., Metamorfózy politiky. Pražské pomníky 19. století (kat. výst.), Archiv hlavního města Prahy, Praha, 2013, s. 196. Není jasné, kdy na Maninách Sudek fotografoval. Palacký – podobně jako další osobnosti českého národního obrození – poskytoval v období nové okupace symbolicky významný národní motiv.Základní kámen pomníku Palackému byl položen již v roce 1898, ke slavnostnímu odhalení vítězné Suchardovy realizace pomníku došlo v roce 1912. Viz Zdeněk Hojda – Jiří Pokorný, Pomníky a zapomníky, Paseka, Praha–Litomyšl, 1996, s. 92–104. Zdeněk Hojda píše: „Jeho [Palackého] národní charisma však stálo několika statečným lidem za riziko jejich vlastní bezpečnosti. Uschovali jej [pomník] […] a tak mohl být v roce 1948 opraven a za dva roky slavnostně předán veřejnosti.“Zdeněk Hojda – Jiří Pokorný, Pomníky a zapomníky, Paseka, Praha–Litomyšl, 1996, s. 104. Zdeněk Hojda se mylně domnívá, že byl uskladněn na dvoře Invalidovy, podle dobového kalendáře se Sudkovou fotografií se však jednalo o Maniny; Zdeněk Wirth – Josef Sudek, Pražský kalendář 1946. Kulturní ztráty Prahy 1939–1945, Nakladatelství V. Poláčka, Praha, 1945, nepag.