Jezuitská kolej na Karlově náměstí

Barokní kolej novoměstských jezuitů vznikla v několika stavebních etapách. V letech 1658–1665 a po roce 1674 byla vybudována jižní část s kaplí sv. Františka Xaverského za účasti architektů Martina Reinera a Carla Luraga (?), na další etapě se v letech 1687–1702 podílel Pavel Ignác Bayer, dokončena byla roku 1751 a po roce 1759, pravděpodobně za účasti Jana Josefa Wircha. Po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 zde byl v roce 1776 zřízen vojenský špitál.PV [Pavel Vlček], čp. 504/II, in: Růžena Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady, Academia, Praha, 1998, s. 364–366. Od roku 1789 areál využívá všeobecná (dnes fakultní) nemocnice. V severní části kolej sousedí s kostelem sv. Ignáce (1665–1678).

Při bombardování 14. února 1945 byla kolej zasažena, zejména byl zdemolován střední rizalit. Kostel sv. Ignáce přímo zasažen nebyl, avšak v jeho interiéru byla shromažďována těla mrtvých (mezi nimi i dcera Josefa Lady Eva Jiří Padevět, Průvodce protektorátní Prahou. Místa – události – lidé, Academia, Praha, 2013, s. 352.). Josef Sudek na fotografii zachytil ruiny koleje. Na rozdíl od fotografů, kteří tato místa snímali bezprostředně po náletu a nezřídka fotografovali i mrtvé v kostele sv. Ignáce (např. Stanislav Maršál Srov. Jan B. Uhlíř, Bomby na Prahu. Nálety z roku 1945 objektivem Stanislava Maršála, Prostor, Praha, 2011.), je válečný zmar na Sudkových snímcích zprostředkován spíše vylidněností tohoto jinak frekventovaného místa.

Po válce došlo k rekonstrukci, včetně úplného obnovení středního rizalitu v původní podobě.