Od roku 1410 zdobí Staroměstskou radnici na jižní fasádě honosný orloj, jenž původně vytvořili králův hodinář Mikuláš z Kadaně a astronom Jan Šindel. Kolem roku 1490 jej upravil mistr Hanuš z Růže, hodinář a zámečník. Sochařské prvky v této době vytvořil kameník z okruhu dvorského sochaře Hanse Spiesse. Do dnešní podoby byl orloj rekonstruován v 60. letech 19. století, medailony měsíců a znaky zodiaku tehdy namaloval Josef Mánes. Záhy byly vyměněny za kopie a díky tomu Mánesův originál bez úhony přečkal válečné období v Muzeu hlavního města Prahy.Klára Benešovská a kol., Deset století architektury. Architektura gotická, Správa Pražského hradu, Praha, 2001, s. 106; KB (ZV) [Klára Benešovská (Zuzana Všetečková)], čp. 1/I, in: Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, Academia, Praha, 1996, s. 141–142; Hana Černá, Přehled výzkumů k obnově hodinového stroje Staroměstského orloje v Praze v letech 1864 – 1865. In: Staletá Praha XXVIII, 2012, č. 1, s. 67.

Fotografie zachycuje orloj poničený v důsledku německého útoku z 8. května 1945. Část orloje byla uchráněna díky ochrannému obezdění jeho spodní části.Žaneta Vobořilová Kadlecová, Protiletecká opatření architektonických památek na území Prahy v letech 1939–1945, in: Magdaléna Nová – Marie Opatrná (eds.): Staré a Nové. Staré jako východisko, či překážka? Sborník příspěvků mezinárodní konference studentů doktorských studijních program, Katolická teologická fakulta, Praha, 2016, s. 331–334. Tento stav popsal v jedné ze svých prací historik a archivář Václav Vojtíšek: „Měsíčník, Liškova kopie malby J. Mánesa […] byl zazděn z důvodu protiletecké ochrany, a tak zůstal bez škody. […] zle byl pobořen orloj, zvláště v běhu nebeských těles a ve strojích.“ Václav Vojtíšek, Pohroma Staroměstské radnice, in: Bohumil Hypšman, Sto let Staroměstského rynku a radnice, Pražské nakladatelství Václava Poláčka, Praha, 1946, díl I, s. 30. Shořely například dřevěné postavy apoštolů, které musely být znovu vyřezány Vojtěchem Suchardou v roce 1945. Mosazné části byly roztaveny a železné pokrouceny žárem.Václav Heisler, Přehled rekonstrukcí a oprav pražského orloje v 19. a 20. století, in: Staletá Praha XXIII, 1997, s. 246. Antonín Matějček si stěžuje: „Toto jedinečné dílo z konce patnáctého století, ovládané dekorativní hravostí pozdní gotiky české, utrpělo střelbou i pádem hořícího trámoví ve své horní půlce škody těžké.“ Antonín Matějček, Umělecké ztráty Prahy ve dnech 5. až 8. května 1945, in: Pražská květnová revoluce 1945, Hlavní město Praha, Praha, 1946, s. 77.

Fotografie nechává nahlédnout na širší okolí orloje, ukazuje částečně vypálené jádro někdejšího domu Volflina z Kamene (vlevo od orloje), zachycuje však i čilý ruch a pohyb lidí na náměstí. Hromady sutě v popředí poukazují na pokročilé odklízecí práce.