Sudkova volba: mezi piktorialismem a modernismem 

Josef Sudek je významnou postavou fotografie dvacátého století a na mezinárodním poli je považován za předního zástupce české fotografie své doby. Jeho fotografie jsou spjaté s Prahou a jejím okolím a se vztahem jeho tvorby k obraznosti básníků Jaroslava Seiferta a Vladimíra Holana. Vzhledem k mezinárodní povaze piktoriálního a modernistického hnutí se tento příspěvek pokusí zhodnotit, do jaké míry lze Sudka vnímat jako charakteristického zástupce národní kultury a v jakém rozsahu se jeho tvorba uplatnila v širším spektru fotografické praxe. V letech 1917 až 1976, kdy byl Sudek aktivním umělcem, docházelo k výrazným proměnám týkajícím se jak fotografického stylu, tak přemýšlení o fotografii jakožto umělecké formě – piktorialismus se střídal s modernismem a sociálním dokumentem (Neue Sachlichkeit) a začal se prosazovat performativní a konceptuálnější přístup k fotografickému médiu. Ve své přednášce budu hovořit o tom, nakolik Sudkova tvorba reflektovala bohatou experimentální a adaptivní praxi a nakolik se vztahovala k fotografické praxi ve Spojených státech a v Evropě. Nejprve se zaměřím na období, kdy Sudek přešel od piktorialismu k modernismu, a pokusím se nastínit společný dopad těchto dvou škol na jeho práci od čtyřicátých do konce padesátých let 20. století. Posléze se zamyslím nad vlivem Drahomíra Růžičky na tuto vývojovou etapu fotografické tvorby Josefa Sudka. A nakonec zhodnotím dopad a diktát mezinárodního trhu s reklamní fotografií a Sudkův přechod od piktorialismu k modernismu. Závěr: Sudek byl otevřený experimentování s různými aspekty modernistického výrazu a přizpůsobování stylu komerčním požadavkům, ale přesto si vypracoval prezentační strategie, kterými se odlišuje od ostatních, a zůstal oddaný fotografii coby nositeli osobního výrazu.