Budovy skladišť a dílen Národního divadla s novorenesančními fasádami byly postaveny roku 1899 podle návrhu Karla SkopceIF [Iva Furáková], čp. 438/II, in: Růžena Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady, Academia, Praha, 1998, s. 325. na místě známém vzhledem k tamním přírodním podmínkám také jako Větrov, Větrná hora, Větrník či Na Větrově.Marek Lašťovka – Václav Ledvinka a kol., Pražský uličník I.: Encyklopedie názvů pražských veřejných prostranství, Libri, Praha, 1997, s. 49–50.

Při bombardování Prahy 14. února 1945 byla budova těžce poničena společně „[…] s celým obsahem 30 000 kusů malovaných dekorací z let 1880–1943 […]“.Zdeněk Wirth – Josef Sudek, Pražský kalendář 1946. Kulturní ztráty Prahy 1939–1945, Nakladatelství V. Poláčka, Praha, 1945, nepag. Josef Sudek na svých snímcích zachytil jak novorenesanční fasádu budovy, jež v podstatě jako jediná odolala dopadu bomby a následnému požáru, tak spleť zohýbaných ocelových nosníků v někdejších interiérech.

Roku 1947 se uskutečnila rekonstrukce budov podle projektu Jaroslava Červenky.IF [Iva Furáková], čp. 438/II, in: Růžena Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady, Academia, Praha, 1998, s. 325. Národní divadlo využívá budovy dodnes jako skladu dekorací.