Josef Sudek zachytil nejvyšší úroveň schodiště vyhořelé radnice, mezi 2. a 3. patrem někdejšího Volflinova domu. Schodiště vzniklo v roce 1853 podle plánů stavitele Jana Bělského, náhradou za dřívější schodiště pozdně gotické. V poválečné rekonstrukci bylo obnoveno do podoby před požárem.KB (ZV) [Klára Benešovská (Zuzana Všetečková)], čp. 1/I, in: Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, Academia, Praha, 1996, s. 139–140. Dodnes se jím vystupuje do reprezentativních prostor radnice, k portálům Senátu i Prezidia, do kaple i do věže.

Schodiště na posledním ohybu zdobila kopie sochy Lumíra od Antonína Wagnera, jejíž originál byl určen pro výzdobu Národního divadla. Wagnerův návrh roku 1875 zvítězil v soutěži o sochy Záboje a Lumíra, postavy z Rukopisu královédvorského, nad návrhem Josefa Václava Myslbeka. Sochy byly určené pro výklenky průčelních schodištních pylonů nové budovy Národního divadla.

Kopie Lumíra dnes již na schodišti Staroměstské radnice nestojí, zbyl zde po ní pouze uprázdněný sokl. Důvodem pro odstranění mohlo být těžké poškození sochy v roce 1945, anebo nedostatek místa, když byl do meziprostoru schodiště vestavěn prosklený výtah.Kopie se v prostorách radnice ani v Muzeu hlavního města Prahy nenachází. Menší výtahová šachta jezdila ve stejném místě již od dvacátých let 20. století, což potvrzují také lana zachycená na Sudkově fotografii; za konzultace děkuji Antonínu Balounovi z Prague City Tourism).