Sudek sledoval dění na Staroměstském náměstí a s ním i proměnu Staroměstské radnice nejenom ve dnech bezprostředně po konci války, ale i v následujících letech. Jeho snímky proto zahrnují celou severní část radnice po požáru, následný průběh její demolice a nakonec torzo východního křídla pod lešením, které stálo na místě ještě několik let po válce. Lešení je zachycené celkem na devíti negativech, v deštivém počasí a mlze, která strukturu lešení zahaluje.
Záhy po skončení Pražského povstání byly po celém městě vyčíslovány škody a ověřován počet obětí, které přišly o život v boji za osvobození od německé okupace. Na jejich počest byl v symbolickém centru města pod arkýřem Staroměstské radnice vztyčen dočasný památník – kříž sestavený z trámů vyhořelé radnice. Byla u něj postavena čestná stráž a deska s nápisem „Čest hrdinům, kteří zde padli“.Srov.
Portál s nápisem Praesidium neboli portál někdejšího Prezidia, jímž se vstupovalo do místností primátora a jeho radyÚřad fungoval pod názvem Prezídium v letech 1784–1950; srov. http://www.ahmp.cz/index.html?mid=20&wstyle=0&page=page/docs/prehled-fondu_magistrat1.html (vyhledáno 13. 7. 2017)., se dodnes nachází ve druhém patře radnice. Je přístupný po hlavním schodišti, poničeném za Pražského povstání, a dnes i výtahem.
Josef Sudek zachytil nejvyšší úroveň schodiště vyhořelé radnice, mezi 2. a 3. patrem někdejšího Volflinova domu. Schodiště vzniklo v roce 1853 podle plánů stavitele Jana Bělského, náhradou za dřívější schodiště pozdně gotické. V poválečné rekonstrukci bylo obnoveno do podoby před požárem.KB (ZV) [Klára Benešovská (Zuzana Všetečková)], čp. 1/I, in: Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, Academia, Praha, 1996, s. 139–140. Dodnes se jím vystupuje do reprezentativních prostor radnice, k portálům Senátu i Prezidia, do kaple i do věže.
Velké radniční okno s průhledem do dvora upoutalo Josefa Sudka bezpochyby svojí expresivní drapérií. V pozůstalosti fotografa se dochovalo třináct negativů tohoto objektu či jeho detailů s průhledy do dvora. Soubor výtvarně odkazuje k dramatu zkázy radnice. Drapérie, která neživě visí z okna, mohla být textilní ochranou proti tříštění skla v případě výbuchu. Pohled na okno zabírá také kopii sochy Lumír a Píseň (1889–1897) od Josefa Václava Myslbeka, určenou pro jeden z pylonů Palackého (dříve Podskalského či Mozartova) mostu. Socha se na radnici nachází na stejném místě dodnes.
Od roku 1410 zdobí Staroměstskou radnici na jižní fasádě honosný orloj, jenž původně vytvořili králův hodinář Mikuláš z Kadaně a astronom Jan Šindel. Kolem roku 1490 jej upravil mistr Hanuš z Růže, hodinář a zámečník. Sochařské prvky v této době vytvořil kameník z okruhu dvorského sochaře Hanse Spiesse. Do dnešní podoby byl orloj rekonstruován v 60. letech 19. století, medailony měsíců a znaky zodiaku tehdy namaloval Josef Mánes.
Symbolem Květnového povstání v Praze se stalo poničení Staroměstské radnice. Radnice byla zřízena listinou krále Jana Lucemburského v roce 1338, jakožto dům správní a soudní Starého Města pražskéhoVáclav Vojtíšek, Pohroma Staroměstské radnice. In: Bohumil Hypšman, Sto let Staroměstského rynku a radnice, Pražské nakladatelství Václava Poláčka, Praha, 1946, díl I, s. 19., v již stojícím gotickém domě Volflina od Kamene. Postupně se rozrostla o sousední domy. Ty na severní straně od věže byly v 19.