Josef Sudek vyfotografoval také újmu na východní apsidě kostela sv. Mikuláše, patrné od Pařížské ulice. Tento kostel, původně zakrytý okolní zástavbou, byl v pohledu od náměstí postupně odhalen – nejdříve zbořením Krennova domu mezi kostelem a radnicí v rámci asanace (1901) a dále pak po snesení novogotického křídla radnice v roce 1948.Např. viz Kateřina Bečková, Zmizelá Praha. Staré město, Paseka, Praha–Litomyšl, 2005, s. 42–47. Dnes je tak původně hlavní jižní fasáda kostela otevřená do náměstí, i když pro takový pohled nebyl kostel nikdy zamýšlen.

Dům na rohu Staroměstského náměstí a Pařížské ulice naproti kostelu sv. Mikuláše, známý jako Schierův dům, byl postaven v letech 1896–1897. Na jeho místě až do přelomu 19. a 20. století stály barokní dům s fasádou dientzenhoferovského typu (dřívější čp. 934/I) a palác hejtmana Starého města Rudolfa z Lisova (Lissau), který v letech 1704–1705 postavil Jan Santini-Aichl. Obě stavby patřily mezi první oběti staroměstské asanace.

Palác Kinských (Golz-Kinských), dominanta severovýchodní části Staroměstského náměstí, je pravděpodobně dílem pozdně barokního architekta Anselma Luraga z let 1755–1765 (účast Kiliána Ignáce Dientzenhofera podle dřívějších hypotéz byla vyloučena).PV [Pavel Vlček], čp. 606/I, in: Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, Academia, Praha, 1996, s. 410. Stavba vznikla pro hraběte Jana Arnošta Golze, těsně po dokončení ji ale odkoupil František Oldřich Kinský. Palác zdobí plastiky od Ignáce Františka Platzera.

Čtyři domy na Staroměstském náměstí západně od Železné ulice, z jihu uzavřené úzkou Kožnou uličkou, vyhořely v průběhu Pražského povstání. Dům čp. 483–484/I, kde kdysi stály domy U Zlatého velblouda a U Zlatého jednorožce, je dnes pozdně klasicistní novostavbou z roku 1858 podle plánů Jana Bělského.PV [Pavel Vlček], čp. 483/I a čp. 484/I, in: Pavel Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov, Academia, Praha, 1996, s. 335. Vpravo od něj stojí dům čp.

Dnešní Štorchův dům, sousedící s domem U Kamenného beránka (čp. 551/I), byl postaven v roce 1897 na místě původně gotického domu s názvem „U Kamenné Panny Marie“. Nový dům navrhl Friedrich Ohmann a provedl stavitel František Tichna pro nakladatele Alexandra Štorcha. Z důvodů zachování památkového rázu náměstí byl dům vystavěn v historizujícím neogotickém stylu. Dům je dnes ceněn jako úspěšná novostavba, která nenarušila historický ráz okolí. Jeho fasádu ozdobily barevná sgrafita a fresky podle kartonů Mikoláše Alše.

V jádru gotický dům, doložený kolem pol. 15. století pod názvem U Kamenného beránka, zdobí především honosný raně renesanční portál s balkónem z doby okolo roku 1531. Portál je spojován s okruhem dvorské huti Benedikta Rieda. Nad ním je kamenná deska s poněkud záhadným domovním znamením zobrazujícím zvíře připomínající berana, ovšem pouze s jedním velkým rohem, a vedle něj stojící pannu.

Fotografie zachycuje průběh rekonstrukce původně pozdně gotického domu čp. 3/I zvaného Dům U Minuty, podle sochy v nároží někdy také U Bílého lva. Dům tvoří jednu z nejvýraznějších renesančních památek na Staroměstském náměstí. Název domu „U Minuty“ údajně odkazuje na prodejnu tabáku a cigaret, která zde byla v 19. století (cigareta se kouřila jen chvilku, minutu).http://www.kralovskacesta.cz/cs/prohlidka/objekty/u-minuty-u-bileho-iva.html (vyhledáno 13. 6.

Ústí Pařížské ulice (v letech 1940–1945 Nürnbergerstrasse) do Staroměstského náměstí bylo jedním z uzlových bodů povstání. Tato třída přímo spojuje budovu Právnické fakulty Univerzity Karlovy se Staroměstským náměstím. Právnická fakulta svoji původní funkci ztratila již po uzavření vysokých škol v listopadu 1939 a od února 1940 sloužila SS jako posádkové velitelství (Standortkommandatur). Právě odtud byl řízen boj jednotek SS o vnitřní Prahu. Pařížská ulice se stala linií směru ostřelování německých stíhačů tanků ve dnech 5. a 6. května. Němci budovu opustili 9.

„Praha prožila s sebou všecky úspěchy a všechny triumfy tohoto státu a národa a protrpěla s sebou všecky jeho porážky, všechny jeho strasti a všechny jeho bolesti. Praha bývala synthesou státu, bývala symbolem národa a jeho historie; a čím byla Praha celému státu, bývala Staroměstská radnice celé Praze.“ Tato prorocká slova, předznamenávající zkázu radnice, pronesl Edvard Beneš jako prezident Československa na Staroměstské radnici dne 27. ledna 1936.Bohumil Hypšman, Sto let Staroměstského rynku a radnice, Pražské nakladatelství Václava Poláčka, Praha, 1946, díl II, s.

Místem, které Sudek fotografoval v celkem šestnácti záběrech, byla rozstřílená balustráda na severní věži Týnského chrámu s průhledy na Staroměstské náměstí. Hlavním motivem je panorama západní strany náměstí s poničenou dominantou věže radnice i jejího novogotického křídla.